Vyhledat

Proč je nejlepší se na všechno vykašlat?

Nebudu lhát, když ti dnes prozradím, že se dnes cítím dost zle. Fyzicky, psychicky a tak nějak celkově. Člověk si na jednu stranu tvoří vše, co se v jeho fyzické realitě odehrává, nicméně to rozklíčování jak a proč je někdy velice náročné.

Proto jsem se s tebou rozhodla sdílet svůj vlastní proces, který ti může být inspirací či motivací, když se zrovna tobě přihodí nějaká těžkost, nepříjemnost a vůbec cokoliv, co ti nedělá dobře.

Člověk míní, život mění.

Už léta letoucí mám v sobě zakódován přirozený porod. Díky mým zkušenostem se změněnými stavy vědomí a vědomím, jak moc je příchod na svět pro nás lidi klíčový, jsem věděla, že toto je pro mě a mé dítě jasná volba. Roky jsem studovala, jak na přirozený porod, jak se to má v nemocnicích, jak stres dokáže změnit přirozený proces ve vedený někým zvenčí, kdo o tobě ví naprosté kulové. Dvě strany mince jsou vždy přítomny a to u všeho. Vše má své pro a proti. Jen bych to chtěla připomenout neb je to velmi důležité si to znovu a znovu připomínat.

Jak je známo, tak u nás v Česku jsou tzv. domácí porody nelegální, přesto však existuje komunita lidí, kteří ví, jak se k tomuto postavit a přirozené porody doma se u nás dějí. Někdo si klepe na čelo a říká si, jaká nezodpovědnost, jak matka podstupuje šílený risk nejen pro sebe, ale hlavně pro dítě atd. Dobré je si však uvědomit, že druhá strana (matky, jež si přeji přivést své dítě na svět přirozenou cestou) se může cítit ohrožena v nemocničním zařízení a prostředí, kde ne vždy respektují přání rodičky. Nechci tady rozhodně zacházet do podrobností, co je správně a co ne. Chci tím jen poukázat, že česko je v porodnictví trošku pozadu a když jsem se dozvěděla, že domácí porody jsou tady na Islandu legální a dokonce i státem podporovány, cítila jsem, že jsem zde na správném místě. Celé moje těhotenství je bezproblémové. Jsem zdravá, v plné síle jak fyzické, tak psychické. Možná proto jsem měla pocit, jako bych snad vůbec těhotná nebyla. A teď mě nepochop špatně. Protože v začátku těhotenství mi bylo tak špatně, že jsem regulérně myslela, že umírám. Umírám na fyzické úrovni. Byla jsem slabá, bylo mi nechutně a přestože se mi „nic“ nedělo, myslela jsem, že vážně umřu. Nakonec jsem pochopila, že krom klasicky biologického průběhu, kdy se tělo tak nějak adaptuje a připravuje na vývoj nové bytosti v sobě, že se jednalo také o transformaci na psychické úrovni. Procházela jsem pocity smrti a znovuzrození. Přesně tak, jak je znám ze změněných stavů vědomí. Byl to přechod z role ženy do role matky. Následně už jen přicházely takové menší výkyvy, kde jsem si ujasňovala jak to vlastně mám s přijetím svého vlastního těla. Zda mám opravdu zpracováno vše, co jsem si myslela. Samozřejmě, že jsem neměla. Nicméně jsem tak trochu i své těhotenství nevědomě ignorovala. Moje pozornost byla z valné většiny směřována na rozjetí vlastního byznysu neb jsem si moc přála, abych byla již konečně samostatná a živila se tím, co mě opravdu baví, naplňuje a zároveň přináší hodnotu ostatním. Chtěla jsem ze sebe předat to nejlepší, v té nejvyšší kvalitě. Strávila jsem neskutečně hodně hodin studiem strategií, tvorbou obsahu a nakonec i v rámci realizace on-line programu, který byl z mého úhlu pohledu a z referencí účastnic velmi úspěšný. S miminkem jsem se sic každý večer propojovala, posílala mu Lásku a můj muž mu zpíval. Krásné společné chvilky probíhaly, ale jen před spánkem. Přes den jsem se plně věnovala byznysu a hnala se za naplněním mých přání. Přála jsem si vydělávat stejné peníze jako můj muž, abychom si byli rovni. Přece jen tady na Islandu je ta rovnoprávnost trochu v kurzu a jemný nepřímý tlak je tady v rámci rovnoprávnosti vytvářen. Ženy jsou tady opravdu tak trochu jinde, než je u nás v Česku zvykem. Ze začátku mi přišly skoro až jako takové mužatky, jak z nich ta mužská energie prýštila. Nu.. já celý svůj život vydělávala více než mí partneři a teď jsem byla v situaci, kdy tomu bylo naopak. Ba v mnohem horší situaci. V situaci, kdy jsem byla poprvé ve svém životě na pracáku a pobírala sociální dávky. Ze začátku mi to vyplavilo hodně bloků, které jsem v sobě nesla. Pocity méněcennosti, nedostatečnosti, že si přece nemůžu dovolit být na dávkách, že jsem budižkničemu atd. Trvalo mi nějaký ten pátek si to všecko zpracovat. Následovaly další bloky ve stylu, že jsem naprosto neuměla přijímat a bylo pro mě neskutečně těžké si dovolit za sebe nechat platit někoho jiného, říct si o to, co si opravdu přeji a co potřebuji. Přála jsem si tak moc už se z této situace posunout jinam. Dyť jsem si to už všecko tak pěkně zpracovala, tak je čas být úspěšná, žejo. No řeknu ti po pravdě, že jsem do studií byznysu vložila přes 200 tisíc (mé úspory padly). Tak moc jsem v to věřila, tak moc jsem to chtěla. Tak moc jsem se snažila. Věřila jsem, že se mi to několikanásobně přeci vrátí. Svou přítomnost a realitu si přece jen tvoříme my sami, tak co by se to nevrátilo.. Hodně jsem makala na všech frontách. Jak na fyzické, kde jsem tvořila reálný obsah, programy atd., tak i na té mentální i spirituální. Všechno jsem to měla podchyceno, pracovala jsem se svou myslí na vědomé manifestaci a měla jsem jasné záměry. Podnikala jsem veškeré potřebné kroky mimo komfortní zónu a řeknu ti, fakt to nebylo jednoduché, ale byla to zábava. Rozhodně jsem se nenudila. Nicméně mi došlo, že když si člověk něco moc přeje a i když pro to dělá maximum, ne vždy to vyjde tak, jak si přeje. Což bylo předmětem mé čtvrté emoční vlny v rámci mého těhotenství. Pocit, kdy se mi zhroutil svět ve smyslu, že vlastně nemám vůbec nic z toho, co jsem si přála. Respektive mám všechno, ale jen trochu jinak a z trochu jiných zdrojů, s čímž jsem nepočítala. Nech mě to vysvětlit, protože trochu předbíhám. Ono zázraky se začaly dít, ale jak už jsem předeslala.. trochu jinak, než jsem si vymyslela. Např. Přála jsem si dostat výplatu ve stejné hodnotě, jako můj muž. A ony ty peníze ke mě přišly, jen ne z mé práce, ale od státu ve formě vracení daní, se kterými jsem vůbec nepočítala a ani nevěděla, že na ně mám nárok. Anebo - vysnila jsem si perfektní dům. A ano, přestěhovali jsme se do perfektní novostavby s vybavením a výhledem či lokalitou, o které se mi ani nezdálo. Ale dům není náš, po většinu času v něm nebydlíme sami a stále je tady toho dost k dodělání. Takže k jakémusi mému domu, kde jsem jen já, můj muž a naše dítě.. kde si tvořím svůj domov dle mých představ, to má trochu daleko. Anebo jsem si vysnila zdravé těhotenství bez komplikací a intervencí a najednou čelím raritní situaci, kdy asi jen u 3% žen se stane, že se miminko neotočí hlavičkou dolů a nastává speciální situace, se kterou se na Islandu nesetkávají tak často a pokud chci rodit přirozeně, musím splnit kritéria, podstoupit MRA a jet čekat do hlavního města, až to na mě přijde, abych mohla přirozenou cestou dítě přivést na svět tam neb v Akureyri si to nelajznou (nemají s tím zkušenosti). A co z toho plyne?

Žiju si svou milionovou verzi, jako bych ty miliony už měla a zjišťuji, že je to všecko stejně jedno a i když máme všechno, nemáme vlastně vůbec nic. Když budeme chtít, budeme nespokojení, i kdyby se všichni kolem nás na hlavu stavěli. Začíná mi docházet, že to ale vůbec není o tom, co si přejeme, co vlastně chceme. Že to vůbec není o žádném bio-hackingu, programování mysli, manifestaci, práci s bloky, traumaty, o osobním rozvoji. Není to o tom vytvářet něco velkého, být přínosem pro lidstvo či pro planetu. Není to o tom jestli jíme zdravě, jestli jsme naočkovaní nebo ne. Jestli si žijeme jako prasata v žitě, anebo ve válce. Ať už se řítíme či ženeme kamkoliv, stejně se vše bude dít tak, jak potřebujem. Z toho plyne akorát jedno. Zjednoduš si to jak jen to jde. Zasni se, ale nelpi na tom. Užívej si co se děje, ať už to bolí, anebo je to příjemné. Plyň v souladu sám se sebou. Nemusíš vůbec nic a můžeš naprosto cokoliv. Neřeš - nic, ani nikoho. Bav se, ať už tě baví cokoliv.

Moudro pro dnešní den teda zní následovně. Baví tě to, co děláš? Opravdu? A bavilo by tě to, i kdyby to nikam nevedlo? Jestliže ano, pak směle prosím pokračuj, jestliže ne, vyser se na to, anebo počítej s tím, že tě to může dojebat.

Dej mi vědět, jestli ti toto čtení něco přineslo, jestli tě bavilo, anebo cokoliv, co máš teď na mysli.

S Láskou zu


49 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše